a jetu zase týdeníček! :D

krmení koní v zimě!

 

Zima, bláto, mráz, ledový vítr, sníh nebo sněhová čvachtanice - majitelé koní toto období nesnáší ovšem prodejci různých podpůrných prostředků a doplňků se na něj s očekáváním zvýšeného prodeje těší. A koně? Těm jak se zdá je to celkem jedno.

Hříbata, koňští důchodci nebo nemocní jedinci mohou potřebovat určité změny, zdraví koně dokážou změny počasí tolerovat s minimem problémů - pokud ovšem jejich majité budou dbát na správné krmení v zimě.

---

VODA:

I když kůň nepracuje a nepotí se, je nutné aby pil dostatečné množství vody. Předejde se tak vzniku střevní zácpy. Jelikož koně když klesne teplota vzduchu pijí o něco méně, majitelé musí zajistit aby jí přijímali v dostatečném množství .

• Pokud je to možné dodávejte koni neustále čistou vodu která není příliš studená. I když experti či veterináři nesouhlasí s tím že existuje nějaká "oblíbená" teplota vody, koně jí vypijí více pokud není ledová ale je zahřátá přibližně na 7 - 10 °C
• Zajistěte, aby zdroj vody nezamrznul. Buď izolací nádoby nebo instalací elektrického ohřívače ( vyhřívané napáječky ) . Pozor si ovšem musíte dát na drobné elektrické šoky které i velmi žíznivého koně donutí vodu nepít. Pokud máte napáječku nebo vyhřívanou nádobu kterou koně nechtějí používat, ujistěte se že v ní není žádný "zbloudilý" proud ( použijte velmi citlivý voltmetr nebo si zavolejte elektrikáře ) . Spousta koní reaguje na produ který je pro člověka nepostřehnutelný, některým koním to ovšem vadit nemusí .

• Přidávání vody do krmení, podávání mashe z otrub nebo solení krmení pro stimulaci žízně jsou určitě užitečné metody, ovšem tato opatření nemusejí zajistit to že koník bude přijímat více vody . Stejně tak nespoléhejte na to že se kůň hydratuje požíráním sněhu .

SENO:

Fermentace vlákniny v zadní části střeva je hlavním zdrojem tepla, které udržuje koně během chladných měsíců v pohodlí. Proto je důležité zajistit neustálý přísun. Množství sena, které koni podáváme, záleží na jeho velikosti, metabolismu a pracovním vytížení. Jako s MINIMÁLNÍM množstvím začněte podle obecného doporučení s množstvím sena odpovídajícím 1,5 - 2 % hmotnosti koně ( cca. 7,5 - 10 kg sena denně pro koně o hmotnosti 500 kg ) . Zvyšujte toto množství pokud teplota prostředí klesne .

• Dobře krmitelní koně nebo koně minimálně pracující budou prospívat na středně kvalitním lučním seně. Může obsahovat i něco málo plevele a může být sečeno ve vyšším stádiu zralosti než je doporučováno.
• Koně s průměrným metabolismem budou prospívat lépe na kvalitním lučním seně většinou bez plevelů , z travin posekaných před dozráním .
• Těžce pracující, staří, hubení nebo zotavující se koně mohou potřebovat ke kvalitním lučnímu senu i seno vojtěškové nebo přímo jen vojtěšku.

video:

Péče o koně
: :D


Ještě dříve než si pořídíme koně, musíme věnovat velkou pozornost výstavbě a vybavení stáje. Stáj by měla být postavena pokud možno na suchém, vyvýšeném místě a užitkový prostor na jednoho koně by měl činit 7,5 m čtverečních. Teplota ve stáji by měla být 10 - 15°C, neměla by přesáhnout 25°C a poklesnout pod 6°C. Relativní vlhkost činí 85%. Také musíme dát pozor, aby ve stáji nebyl průvan, neboť kůň průvan nesnáší. Je-li to možné, měla by být stáj obrácena ke slunci, neboť sluneční paprsky koním velmi prospívají.

Taky by tu měl být prostor na seno a slámu, místnost pro oves a další součásti potravy a místnost pro výstroj - tj. sedlovna a postrojovna. Tyto dvě místnosti by měly být dobře větratelné a každý kůň by v nich měl mít svůj věšák se jmenovkou. Ve větších stájích musí být šatna a sprcha pro jezdce, umývárna pro mytí koní, aby jim bylo možno omýt ocas a kopyta a v létě celého koně teplou vodou.



Stáje mohou být vybaveny boxy, stáními nebo můžeme zvolit volný způsob ustájení.

Volné stáje
slouží k ustájení plemenných klisen (jalových, březích i se sajícími hříbaty) a jednotlivých ročníků hříbat. Koně se pohybují volně a uvazují se jen v době krmení. Žlaby jsou zabudovány podél dlouhých stěn a objemná suchá píce se klade na podestýlku do řady uprostřed stáje.

Stání
slouží převážně pro užitkové koně. Je méně komfortní, neboť koně jsou uvázáni za ohlávku vazáky ke žlabu. Jednotlivá stání jsou od sebe oddělena dřevěnými nebo kovovými přívorami (na konci mají řetízky na zavěšení) nebo plnými stěnami. Šířka jednoho stání je 150 - 180 cm a délka 270 - 300 cm. Žlaby jsou kameninové umístěné ve výšce asi 100 cm.

Boxy
slouží k ustájení plemenných hřebců, klisen se hříbaty, pro porod, dostihové a sportovní koně. Minimální plocha boxu by měla být 3 x 3 m, rozměry boxu pro plemenné hřebce 3,5 x 3,5 m a pro klisny se hříbaty 4, 5 x 4,5 m. Porodní boxy by měly mít rozměry dokonce 4 x 5 m, čímž je možno zajistit klisně dobré podmínky před porodem i po něm. Do výšky 140 - 150 cm by měl být box z dřevěných fošen, zbytek až do výšky 220 cm ze železné mříže.
podlaha nesmí být kluzká, musí být postavena z trvanlivého materiálu (např. dřevěné kostky zapuštěné do hlíny nebo zvonivky, tedy speciální "zoubkované cihly"). Musí být propustná a musí mít sklon asi 1 cm na 1 m ve směru odtokového žlábku.
žlab (dřevěný, z umělé hmoty nebo kamenný) by měl být ve výšce asi 80 - 90 cm od země, nejčastěji v rohu. Koše na seno nejsou příliš praktické - zabírají v boxu místo, jsou-li umístěny příliš vysoko, jsou nebezpečné pro oči (může do nich něco padnout) a způsobují obloukovitost hřbetu. Nejpraktičtější a přírodním podmínkám nejvíce odpovídající je, když si kůň odebírá seno ze země.
dveře do boxu se musí otvírat dokořán směrem do chodby nebo mohou být posuvné na kolejích. Nejpraktičtější je stáj s chodbou na píci a hnůj uprostřed a s boxy po obou stranách. Chodba musí být široká 3 - 4 m.

Uvazování hříbat

Koně uvazujeme zpravidla až po odstavu. Hříbata musí být zvyklá na ohlávku. Nejlépe je začít uvazovat až jsou hříbata zklidněna po odstavení od matky, aby nedocházelo k dalším násilným stresům hříběte. Uvazování je nejlepší při krmení na krátkou dobu. Je-li uvázáno déle, zpravidla je neklidné a hrabe. Ale časem si zvykne a uklidní se. Pokud se setkáme s koněm, který se "trhá", je lepší tyto koně neuvazovat. Je to důsledek zpravidla z leknutí, špatného zacházení nebo vadou charakteru.





Úklid ve stáji

Stání je zapotřebí čistit každý den. K usnadnění práce je dobré mít úplnou soustavu stájových pomůcek. Nejzákladnější je dobře vyvážené kolečko, lopata, podávky a vidle se čtyřmi hroty a koště.

Při čištění odstraníme znečištěné stelivo, které putuje na hnojiště, podlahu důkladně očistíme a nasteleme čistou podestýlku. Podestýlka je velmi důležitá. Musí být dost hluboká, aby si kůň mohl lehnout bez nebezpečí, že se odře při kontaktu se zemí. Podestýlka může býtnapř. pšeničná sláma nebo hobliny. Aby jsme ušetřili čas, je možné využívat metodu hluboké podestýlky.



Máme-li čistou stáj, je ještě zapotřebí postarat se o koně.

Čištění koní

Účelem čištění je odstranit z povrchu těla nečistoty a šupinky odumřelé kůže - lupy, které mohou ucpávat kožní póry, čímž je omezeno pocení a dýchání. Dále jím odstraňujeme cizopasníky - vši, svrab a zároveň provádíme masáž.

K čištění potřebujeme slaměné věchty, žíněné kartáče, bavlněné utěrky, mycí houbičky, kovové hřbílko na čištění kartáčů, gumové hřbílko na slepená místa, kovové škrabky na kopyta, rýžák a hřeben.

Čištění provádíme nejméně dvakrát denně - ráno a večer. Nikdy nečistíme koně při krmení. Jednak, aby jsme koně nerušili, ale hlavně, aby jsme neznečistili krmivo.

Čistit začínáme měkkým gumovým hřbílkem krouživými pohyby, aby jsme odstranili hrubou nečistotu. Potom žíněným kartáčem čistíme koně tak, že začínáme od hlavy směrem k zádi dlouhými tahy a vždy po třetím tahu kartáč otřeme o hřbílko. Prach ze hřbílka vyklepáváme mimo stání, nejlépe na navlhčené prkýnko nebo do bedničky s vlhkou rašelinou. Nejvhodnější by bylo čistit koně venku, aby prach zůstával mimo stáj. Tahy provádíme vždy po směru růstu srsti. Hřívu a ocas rozčesáváme po pramenech hrubým rýžovým kartáčem. Oči a nozdry otřeme vlhkou houbou. U klisen je vhodné při každém čištění omýt ochod. Nakonec koně otřeme hadrem.

Kopyta čistíme škrabkou (kovový háček a tupým koncem), vždy také před a po jízdě. Chceme-li koni zvednout nohu, postavíme se vedle něj tváří dozadu, poklepáváme ho na lopatku (při zvedání přední nohy), na zádi (při zvedání zadní nohy), posouváme ruku po noze do spěnky, za ni pak uchopíme a opakujeme slovo "nohu" a končetinu zvedáme. Řádně odstraníme nečistoty z vnitřní strany kopyta a vyčistíme střelku. Je dobré kopyta natírat buď speciálním přípravkem Cornosan nebo rybím tukem.

Po jízdě nesmíme zapomenout koně vyvěchtovat pod sedlem nebo podle potřeby toto místo omýt houbou. Šlachy chladíme, omýváme a vytíráme do sucha, čímž zamezíme jejich nepříjemnému onemocnění - podlomu. Při práci můžeme nohy chránit bandážemi, kamašemi nebo zvony.

 Koupání

Koně koupeme v létě, kdy je teplota vody 18 - 20°C. Většinou koupeme v přirozených koupalištích s písčitým dnem, málo hlubokém s klidným tokem vody. Doba pobytu koně ve vodě by měla být asi 15 min. Nekoupeme koně uhřátého a zpoceného. Po koupeli provádíme do sucha, aby neprochladl.




Mytí

Kromě kopyt se omývá ještě kštice, hříva a ocas. Hřebcům omýváme předkožku, klisnám omýváme zevní pohlavní orgány. Teplota vody by měla být 30 - 35°C. K mytí používáme nedráždivé mýdlo, nejlépe speciální šampon pro koně. Umytá místa setřeme stěrkou na stírání vody a vytřeme do sucha. Koně umýváme v létě venku, v zimě ve speciálních boxech. Po omytí podesteleme čistou slámou.


Stříhání srsti, úprava hřívy a ohonu

Není možné doporučit zejména u koní užitkových, poněvadž srst, hříva a ocas chrání před dotěrným hmyzem, chladem a špatnýmpočasím. Při česání se hříva obyčejně klade na jednu stranu krku, u jezdeckých koní vlevo, u kočárových na vnější stranu, u pracovních naopak na vnitřní. Na krátko se stříhá u koní sportovních, např. u pólo poníků, aby nepřekážela, nebo u těžkých chladnokrevníků, aby vynikla jejich mohutná šíje. Zaplétá se u dostihových a sportovních nebo u těžkých tažných koní na přehlídky. Ohon se stříhá nakrátko, svazuje v uzel, proškubává a prostřihuje nebo ovazuje. Platí předpisy pro jednotlivá plemena. Ale u užitkových koní se ohon zkracuje pouze po hlezno.


Přikrývání

Přikrýváním koně lze zabránit výdeji tepla a následnému prochladnutí. Koně přikrýváme při přepravě, silném větru, na noc, proti hmyzu nebo sportovní koně po výkonu. Používáme vlněné přikrývky nebo nepromokavé plátno. Každý kůň musí mít svou vlastní přikrývku.


Přeprava

Koně můžeme přepravovat z různých důvodů (na dostihy, závody, při koupi, klisnu k připouštění, z veterinárních důvodů,...). Přepravovat můžeme autem, vagónem, lodí nebo letadlem. Při přepravě autem uvazujeme menší počet koní hlavami ve směru jízdy. Při větším počtu pak kolmo na směr jízdy, hlavami na levou stranu.
Ne každý kůň však transport snáší. Proto si mají koně zvykat už od mládí na přepravu a zvuk auta. Mladé koně vodíme za koněm starším, zkušeným buď z přírodní rampy nebo rampy přímo z auta. Z počátku jsou nedůvěřiví, nejsou-li ochotni spolupracovat nenutíme je násilím, ale pozvolna je přivykáme novému prostředí. Hlavně nesmíme koni zavazovat oči nebo ho do auta zahánět bičem. To by mohlo špatně skončit. Po nenásilném přístupu si na přepravu zvyknou. Pokud koně odmítají poslušnost, je to buď špatným zacházením nebo charakterem, setkáme se s tím hlavně u koní se špatným zážitkem (zranění, špatné prostředí,...) nebo u koní starších, kteří si na přepravu těžko zvykají.

Při přepravě musíme koně vždy chránit před případným poraněním. Na všechny čtyři nohy se nasouvají plstěné a kožené chrániče, které sahají od patní kosti až ke kopytu, tím je chráněna korunka. Nemáme-li chrániče, můžeme použít obyčejné bandáže. Nohy ovineme jemnou houní a obandážujeme je, dodatečně pak přiložíme kamaše. Spěnkové klouby a předloktí je rovněž možno chránit speciálními koženými nebo plstěnými chrániči. Nesmíme taky zapomenout chránit kořen ocasu. Kůň, který se v autě opírá o stěnu přepážky, si může do krve odřít ocas u kořene, ten pak nesmírně dlouho odrůstá. Ocas je možno obandážovat (asi v jedné třtině délky ocasu od kořene), není to však bezpečné vzhledem k tomu, že kořen ocasu je silně prokrvený a sevřeme-li ho moc silně, kůň může přijít o ocas kvůli nedokrvení. Jsou známy případy, kdy ocas po dlouhotrvající přepravě odpadl kvůli silně zatažené bandáži. Nejvhodnější hotová ochrana ocasu je proto pokrývka ze silného materiálu, která je zajištěna před spadnutím seřiditelným páskem kolem krku. Ohlávka musí být měkká a silná, nesmí dřít tlamu. Za ušima, na týlu a na nosu ji můžeme obšít kožešinou. Můžeme také použít speciální přepravní ohlávku.